Oproti analogickým případům, kde jsou státní podniky fakturovány za různé engeneeringy a platby za konzultace, má tento případ tu výhodu, má jednoduché měřítko hospodárnosti. I běžný člověk má představu, kolik stojí dřevěné prkénko připevněné na jiné dřevěné prkénko a natřené na zeleno. 🙂 Zakázka byla navíc fakticky zbytečná, neboť Národní park Šumava má svou vlastní truhlárnu se 4 stálými zaměstnanci a zakázka nebyla nijak akutní, vždyť předešlé dřevěné cedule byly ještě z velké většiny zachovalé, většina byla dokonce impregnována způsobem, který zaručoval původním cedulím dokonce delší trvanlivost než cedulí nových. 🙂 Vyměňovaly se a mají se vyměňovat i některé cedule, které byly obnoveny v teprve nedávné době, anebo byly v dobrém stavu. (Předešlé cedule vyráběli přávě zaměstnanci NPŠ z truhlárny…).
Jistě namítnete, že v České republice jsou daleko větší problémy než jsou dřevěné cedule na Šumavě. Tento případ je však hezky zdokumentovaný, jasný (viz výše věty o měřítku) a tak si jej nenecháváme pro sebe. Za zásadní problém považujeme, že Národní park Šumava pak nemá peníze a „zdroje“ na péči o les, jak uvádí tento náš článek.
Kdybychom si dělali legraci z NPŠ nebo z Wotan Forrest nebo dokonce z jeho vlastníka, Andreje Babiše, toho času prvního místopředsedu vlády České republiky a ministra financí České republiky, možná by nás nemusely minout oplétačky se soudem (zejména teď po 1.1.2014, kdy nový občanský zákoník utáhl šrouby karikaturistům), pojďme si tedy neuroticky, v duchu náhražkového chování, jak je známe u zvířat, alespoň udělat legraci ze starogermánského Boha Ódina, slovansky Wotana. Pro ještě větší legraci a názornost uvádíme níže jeho fotografii.
Wotane, Wotane,
nějak se motáme.
Hm, raději dost, to by stačilo, abychom nebyli nařčeni z blasfemie náboženské víry. 🙂
Pojďme raději na ty faktury, zde jsou, podepsán ředitel parku Mánek.
Daňový poplatníku, pokud jsi dočetl až sem, až půjdeš po Šumavě, našlapuj kolem cedulí lehkým tanečním krokem: zaplatil sis je luxusně, tak si je užij. 🙂